GARFILD

Taky patřím do naší početné rodiny. Sice nejsem grifonek, i když mám čtyři nožičky, ocásek a celkem krátký čumáček. Jsem totiž kocour GARFIELD.
Nevím proč se tak jmenuji, protože jsem mourovatý a ne rezavý jak ten tlusťoch z televize. Asi proto, že moji majitelce se moc líbí tento film. Jen ve zkratce, kde jsem se tu vlastně vzal.
Pamatuji si jako moc maličký, tak akorát na dlaň, že jsem moc plakal na nějakém parkovišti, kde mě pohodily děti. Byl jsem tam asi tři noci, měl jsem hlad a večer mi už bylo chladno, protože bylo září. Moc jsem pořád plakal až se nade mnou slitovala nějaká paní a vzala si mě domů. Okoupala mě. Moc se mi to nelíbilo, ale držel jsem, byl jsem rád, že už nejsem pod těmi auty a asi jsem nevoněl.
Dostal jsem najíst a napít teplého mléčka a pak mě ta paní dala na zem a ouhej měla doma dva pejsky a ti mě pěkně prohnali. Schoval jsem se do koupelny, kde mi ta paní dala pelíšek. Byl jsem smutný, protože jsem nevěděl co se mnou bude. Další den zvonil zvonek a jak se otevřely dveře tak na mě koukala má nynější majitelka, která si mě odvezla domů.
Taky mě vypustila do kuchyně a já koukám, oči vykulené, že má taky pejsky a ne jen dva, ale velkou hromadu, kterou jsem nestačil spočítat, jak se ke mně nahrnuli. Jen jsem se přikrčil k zemi ani jsem se nesnažil utéct a čekal co se bude dít.
Paní co mě přivezla na ty pejsky moc pěkně mluvila a vysvětlovala jim, že jsem miminko a kamarád. No a všichni ti pejsánci mě jen očichávali a někteří olizovali. Cítil jsem se moc dobře a věděl jsem, že už mám novou rodinu. To se psal rok 2005

Garfild a grifonek

Tady si Garfild donesl domů holuba
a takhle to pak vypadalo