SHAGRILAS CHILDIE TAMAGUCI

Byla listopadová noc 01.30hod.když  začal zvonit mobil mé budoucí paničce.V prvé chvíli nevěděla co se děje.Volala jí dcera z USA,že má pro ní dárek,mě! bruselskou grifonku,ale bohužel teď neví co má dělat jestli mě má poslat ,protože zjistila,že jsem měla zlomenou nožičku.Ta mi sice srostla,ale bohužel se mi začala křivit.No co,přece jí nenecháme umřít slyšela jsem z mobilu (tak bych totiž dopadla kdyby si mě  nevzala).5.12.2002 jsem teda letěla velmi daleko za novým dobrodružstvím.Celkem jsem se těšila i když u dcery mé budoucí paničky se mi taky moc líbilo.Měli tam totiž kluka brabantka a s nim byla prča.

Na to, že jsem měla 4měsíce a vážila něco málo přes jeden kilogram,přitom křivou nožičku, tak jsem byla velice temperamentní a veselá,že jsem ten let, přes velkou louži zvládla.

Jak mě na letišti předali mým novým majitelům a oni mě vytáhli  z přepravky,tak jsem jim dala pěkně vědět,jak jsem ráda,že už jsem doma, okamžitě jsem je celé olízala.Bylo to krásné přivítání

Měli jsme před sebou ještě kus cesty z letiště domů.V autě,na rukou mé paničky jsem celou cestu spala.Bylo mi moc dobře.V novém domově na mne čekalo překvapení. V rodině byli pejsci brabantíci velmi radostně jsem se s nimi přivítala.Bylo na nich vidět,že jsou mnou zaskočeni asi o mě nevěděli.Po chvíli jsme ale byli kamarádi.

Pupina mi dala hned vědět,že v této smečce vládne ona.Postavila se nade mne a koukala na mě z vrchu.No co,já jsem stejně malinká a tak mi jen bude vyhovovat,že na mě bude dávat pozor někdo jiný.Asi po dvou dnech mě panička vzala k nějakému strejdovi a ten si moc dlouho prohlížel mou nemocnou nožičku.Pak se s paničkou na něčem domlouvali čemu jsem moc nerozuměla.Jeden den jsem nedostala večer napapat což bylo divné ,protože každičký večer jsme dostávali různé dobroty. Ráno jsme jeli za strejdou který si prohlížel tu mou nemocnou nožičku.Trpělivě jsem stála nevím proč,ale nějak jsem věděla,že mi nechce ublížit.Pak mi daly pryč chloupky ze zdravé nožičky a píchl mě jehlou ani jsem nemukla.Asi jsem usnula a nevím co se dělo.Probudila jsem se až doma se zavázanou nožičkou a nesměla jsem chodit.Všichni doma se o mě starali,měla jsem s odstupem času ještě další dvě operace, protože se to nehojilo jak ten strejda počítal.Co jsem musela dlouho absolvovat tak to je plavání,teda mám do dnes vody až po krk a pokud nemusím tak jí nechci ani vidět.Na druhou stranu takový mělký potůček ve velkým horku není k zahození.To je tak všechno co jsem  chtěla o sobě říct.Hlavně jak jsem se dostala do teď už mé rodiny.

Vaše Čildinka tak se mi říká